Zpět

28.11.2017 - Mladá fronta DNES

28.11.2017 - Mladá fronta DNES

„Nikdy bych nešel do firmy, kterou by vlastnil Bakala“

Autor: Darek Štalmach

Novým jednatelem a generálním ředitelem společnosti Residomo se v pondělí stal Jan Rafaj.

Za manažerský přestup roku v kraji je možné označit nástup dnes již bývalého personálního ředitele společnosti ArcelorMittal Ostrava Jana Rafaje do firmy Residomo, která spravuje někdejší byty OKD.

Jako nový jednatel a generální ředitel chce firmě především zlepšit nepříliš dobrou pověst, která souvisí se spory nájemníků s někdejším majitelem Zdeňkem Bakalou.

Odcházíte z těžkého průmyslu do firmy, která pronajímá byty. Proč ta změna?

V ocelářství jsem strávil posledních šestnáct let a už jsem cítil, že potřebuji změnu. Přitom jsem nějaký čas hledal něco, kde bych mohl na svou práci navázat. V té době se poprvé ozvali z Residoma, ale já tehdy řekl ne.

Kdy se to změnilo?

Čím intenzivněji jsem se tím zabýval, tím více se mi to zamlouvalo. Protože jsem v té době byl už asi rok ve fázi uvažování o změně, nakonec mě zlákala ta cesta, kterou bychom chtěli jít.

Jaká?

Zlepšení image firmy a služeb pro nájemníky – to je to, co bych tady chtěl dělat, kam bych chtěl firmu dostat.

Bude to pro vás velká změna?

Myslím, že to bude hodně podobné. Na svou minulou pozici jsem přišel v době, kdy sice šlo o známou a velkou firmu, ovšem se špatnou pověstí, která přispívala k negativnímu obrazu regionu. To se mi snad podařilo změnit. A věřím, že se mi to stejně podaří i nyní.

Jaké to je, když vás osloví lovci hlav?

Naštěstí jsme se osobně znali, takže jsme se mohli bavit na jisté úrovni. Já je odmítal, oni mě přesvědčovali.

Jak dlouho to trvalo?

Měsíce. Potřeboval jsem se ujistit, že za firmou skutečně nestojí pan Bakala...

... a nestojí?

Nestojí. Měl jsem k dispozici mnoho dokumentů, byl jsem se podívat za investory v Londýně. Vím, o jaké lidi jde, že existují.

Kdyby za firmou stál pan Bakala, tak byste nabídku odmítl?

Nikdy bych nešel do firmy, kterou by vlastnil. Myslím si, že regionu hodně dluží a že se svému dluhu nepostavil čelem. To je můj osobní názor. A také mám nějaké osobní hodnoty a pravidla hry. Co mě přesvědčilo k přechodu, bylo třeba i to, že v systému, který je nastaven, může i lokální management přinášet návrhy a je tam slyšen.

Odcházíte z ocelářského prostředí do zcela jiného oboru. Co bude s vaším angažmá například ve Svazu průmyslu a dopravy?

Neodcházím úplně, dohodli jsme se, že tam částečně zůstanu na pozici externího expertního poradce. Zůstávám rovněž v Ocelářské unii, kde budu členem správní rady. Ve Svazu průmyslu zůstávám také, navíc se Residomo rozhodlo do něj vstoupit.

Co má Residomo společného se Svazem průmyslu?

Mnohé. Třeba jen investiční stavební zakázky jsou v rozsahu téměř miliardy korun ročně. Já nemohu předjímat rozhodnutí svazu, zda Residomo přijme, ale věřím, že ano. Takže nebudu rezignovat na post viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy.

Přicházíte na post, kde budete asi největším „panem domácím“ v České republice. Zároveň je to ale místo, kde vás lidi nemusí mít zrovna rádi.

Já už to zažil před deseti lety v ArcelorMittalu, kdy se nás novináři ptali, jestli nám nevadí, jak žijí lidé v Radvanicích a co musí dýchat.

Jedním z důvodů neoblíbenosti Residoma je spor o to, zda měly být byty prodány nájemníkům. Toho se budete jen těžko zbavovat...

V ArcelorMittalu bylo nejtěžší přesvědčit veřejnost, že je jedno, kdo vlastní firmu, ale že je důležité, jaké s ní má kdo úmysly. Miliardovými investicemi jsme pak své dobré úmysly ukázali. V Residomu to je podobné. Navíc už tady je spousta projektů, které pomáhají jak nájemníkům, tak třeba firmám. Nečekám, že budu oblíbený přes noc, ale věřím, že se pozice firmy zlepší. Slib pana Bakaly z roku 2005 však splnit opravdu nemůžeme.

A ten slib dal, nebo nedal?

Ten slib určitě neměl právní relevanci, aby se dal vymáhat. Privatizační smlouva, jak jsem si ji nastudoval, byla postavena tak, že existovalo více variant, jak k tomu problému přistoupit. Jednou z nich byl prodej bytů. Pan Bakala však zvolil jinou cestu. Navíc v okamžiku, kdy tu firmu prodal s dluhem a závazkem, bylo jasné, že jakýkoliv kupující nemůže nikdy splnit závazek případného prodeje bytů nájemníkům. Ta cesta byla uzavřena. Většina nájemníků to už pochopila. Navíc dnes již máme většinu nájemníků, kteří se přistěhovali až po roce 2005.

Co jste dostal od majitelů za úkol?

Mám několik měsíců na to, abych akcionářům předložil vizi, jakým směrem by se firma měla rozvíjet.

A kterým směrem by to mělo být?

Je více variant, které zatím probíráme – od nákupu bytů až po stavbu nových. Nic však ještě není rozhodnuto.

Chcete expandovat především v regionu?

Těch možností je skutečně více, zvažujeme celou Českou republiku i Slovensko.

Šlo by o jednotlivé domy nebo o větší celky?

Pro investora velikosti našich akcionářů jsou zajímavější větší celky. Rozhodující bude míra zhodnocení investic.

Je tady vůbec ještě prostor pro stavbu nových bytů?

To chceme vyhodnotit, pár příležitostí tady je. Zajímavou otázkou je i nabídka služeb, například pro důchodce, kterých je stále více. Variant je spousta.

Dnes již máme většinu nájemníků, kteří se přistěhovali až po roce 2005.

Na svou minulou pozici jsem přišel v době, kdy sice šlo o velkou firmu, ovšem se špatnou pověstí, která přispívala k špatnému obrazu regionu. To se mi snad podařilo změnit.

 

Regionální mutace | Mladá fronta DNES - Moravskoslezský kraj

Všechny články